Dělej to, co tě děsí

Povím vám jak jsem začal buskovat a proč je důležité dělat věci, které vás děsí. Přistupte blíže...

Pouliční umělci mě něčím fascinovali. Jako malý chlapec jsem s rodiči poprvé zažil představení dua ve stylu Laurel a Hardy v Paříži, kteří bavili desítky lidí, svoji show gradovali dlouhé minuty a nakonec přihlížející elegantně zkasírovali a ještě je zapojili do představení. Viděl jsem něco takového poprvé, vůbec jsem netušil, ze které planety přiletěli, ale bylo to skvělé! 

Představa hraní na kytaru jen tak na ulici mě dlouhou dobu provázela. Ale hrozil jsem se představy, že se “obnažím” před lidmi na ulici a budu jim hrát, i když o to nežádali, ani k tomu není na ulici nic uzpůsobeného. Zároveň v sobě tento strach nesl jiskru pokušení, vyzkoušet si to také. S nadšením jsem pozoroval lidi, kteří to dokázali a dlouho mě dráždila otázka: “Zvládl bych to také?”

Měli bychom jít dělat, to, co nás děsí, píše nejen Derek Sivers. Nebyl jsem začátečníkem ve hře na kytaru, ale hraní na koncertech pro kamarády, je docela jiná soutěž. Postrádá ten element spontánnosti, drzosti a volnosti, který v sobě vystoupení na ulici má.

Nějakou dobu jsem navštěvoval různé Open Mic akce, které jsou o tom, že ten, kdo přijde, si může zahrát krátký set. Něco jako minikoncert nanečisto.  Zažil jsem skvělé spontánní Open Mic akce v Berlíně. Ty Pražské byly většinou příliš organizované a nesly se v duchu “hudebníci sobě”. I tak je pořádání Open Micu chválihodnou záležitostí, ale musí se to umět dělat. Správná akce tohoto druhu musí dobře kombinovat recept z ingrediencí – místa, umělců a počtem náhodných návštěvníků, neorganizací line-upu a provázející kapelou (hudebníkem), na což se často zapomíná.

Nenaplněn akcemi typu Open Mic jsem konečně, s příjemným mrazením a nervozitou, z takového zásadního rozhodnutí k vykročení z komfortní zóny, vyrazil do ulic. Na Kampu do Staré Prahy. Nebudu vás napínat. Jako každý aspirující gambler jsem svou první hru vyhrál! Cítil jsem se jako král, dal jsem do toho všechno a připadal jsem si skvělý. Vybral jsem několik stokorun za třičtvrtě hodiny mých rokenrolů. 

Tato ztráta buskerského panictví mi zcela změnila život.

Joker

Whatever scares you, go do it.

-- Derek Sivers

“Always go with the choice that scares you the most, because that’s the one that is going to require the most from you. Do you really want to look back on your life and see how wonderful it could have been had you not been afraid to live it?”

-- Caroline Myss



Ještě na jaře roku 2018 bych neřekl, že budu za rok vystupovat v kostýmu Jokera na festivalu Povaleč...Foto: Anna Šolcová, Povaleč 2019
Dělej to, co tě děsí

← zpět na blog